Stručná historie obce Čermná - Dolní Čermná

Obec Dolní Čermná leží v podhůří Orlických hor. Její katastr se rozprostírá v nadmořské výšce od 398 m (v místech, kde potok Čermenka opouští katastr Dolní Čermné) do 528 m n m - nejvyšší kopec Červený vrch. Obec se táhne v délce 3 km v úvalu potoka Čermenky, který se pod kopcem Hůra vlévá do Tiché Orlice. Jižní slunečné svahy jsou písčité, severní svahy jílové, v horních polohách je permský pískovec. V údolní horní části Dolní Čermné zvané Bahna je slatina, výše nad ní, po severní i jižní straně, pak písky.

Střed obce s náměstím, je od nepaměti historickým správním a duchovním centrem obce. Jsou zde budovy ZŠ, obchody, pošta, lékaři, restaurace, pošta a obecní úřad. Na ostrohu nad náměstím se vypíná farní kostel sv. Jiří se hřbitovem. Nedaleko je sportovní areál s fotbalovým, volejbalovým a tenisovým hřištěm, minigolf, dřevěné chatky pro rekreaci, koupaliště a letní restaurace. Nad středem obce je středověký rybník o rozloze 16 ha. Obec je obklopena množstvím lesů.

Historie obce Čermná - Dolní Čermná je spjata s historií panství Lanšperského, později panství Lanškounsko-lanšperského.

Počátky dějin osidlování našeho regionu spadají do 10. století. Tehdy byl severovýchodní cíp Čech v držení knížat Zlických. Území v pohraničním hvozdu však bylo řídce osídlené. Prastaré osídlení bylo zejména při vodních tocích. Po vyvraždění Zličanů na počátku 11. století Vršovci přešla naše krajina budoucího Lanškrounska s pomocí knížete Břetislava II. do rukou Vršovců. Jejich vláda však netrvala dlouho a stihl je stejný osud, který připravili Zličanům. Sídlo Vršovců ve Vratislavi (nynější Vraclavi u Vysoké Mýta) bylo rozmetáno a Vršovci byli vyvražděni Přemyslovci roku 1108. Celá rozsáhlá oblast východních Čech přešla do držení pražských Přemyslovců. Kníže Vladislav II. (vládl 1140 - 1172) daroval získané územní, tzv. „markový“ hvozd, nově založenému premonstrátskému klášteru v Litomyšli.

Přemysl Otakar II. (vládl 1253 - 1278) v první polovině 13. století udělil lokátorské právo osidlovat území - Oldřichu z Drnohlce a Heřmanu z Ostehu. A tehdy došlo k prvnímu doosidlování řídce osídlené oblasti Lanškrounska německým etnikem. Je domněnka, že některé vsi lanškrounska jako Čermná, Petrovice, Verměřovice, Bystřec, Výprachtice, Heřmanice a městečko Jablonné nad Orlicí byly již osídleny českým lidem, a proto nebyly dotčeny německou kolonizací. Správním střediskem pro naše území se stal hrad Lanšperk, jemuž byly poddány nově vznikající město Lanškroun a vesnice. Dne 23. října 1285 věnoval král Václav II. (vládl 1283 - 1305) rozsáhlé území nevlastnímu otci Závišovi z Falkenštejna jako výsluhu za ochranu zemské hranice. Záhy jej však nechal popravit a panství roku 1290 přešlo pod královskou správu. Jako odčinění za vraždu otčíma založil ve Zbraslavi roku 1292 cisterciácký klášter zvaný Aula Regia (Královská síň), který v roce 1304, rok před svou smrtí, nadal majetkem lanšperského a lanškrounského panství.

Čermná byla pravděpodobně založena v první polovině 13. stol. za panování českého krále Přemysla Otakara II. První písemná historická zmínka o Čermné se objevuje v Základním a nadačním listu opatství Zbraslavskému, který vydal český král Václav II. dne 21. května 1304. Touto listinou je zboží zdejšího kraje, tedy i naše obce Čermná, dáno v držení nově vzniklému klášteru ve Zbraslavi. Čermná je v této královské listině uváděna německým názvem Rottenwasser. V roce 1358 přešla směnou do majetku biskupství v Litomyšli a je uváděna latinským názvem Rufa Aqua. V době husitských válek je historie Čermné nejasná. Je však známo, že husité vyplenili Lanškroun. Na uchváceném panství vládlo až do roku 1429 několik husitských hejtmanů, jako Jeník z Medanic, Jan Městecký z Opočna a Jan Kromějšín. V roce 1429 husité dobyli a rozvrátili i hrad Lanšperk. V době husitských bouří je jisté, že na faře a při kostele sv. Jiří působili také utrakvističtí predikanti „podobojí“.

Po husitských válkách, roku 1432 přešlo celé panství i s naší obcí do majetku šlechtického rodu Kostků z Postupic. Kolem roku 1450 byl v naší obcí vybudován panský rybník, který i s mlýnem byl pronajímán čermenským rychtářům. Roku 1505 se dcery Jana Kostky z Postupic, Anna a Markéta, provdali za syny Vojtěcha a Jana z Pernštýna. Tím se dostává panství do majetku mocného šlechtického rodu Pernštýnů, kteří pak panství prodali roku 1588 Adamu Herzánu z Harasova. Za vlády této vrchnosti byly zavedeny evidence majetku poddaného lidu a urbáře, které zaznamenávaly povinnosti a dávky vrchnosti. V těchto knihách se hojně vyskytují jména poddaných naší obce Čermné, která již v těchto dobách byla zřejmě jednou z největších vesnic lanškrounsko-lanšperského panství. Od roku 1598 je uváděn na čermenské rychtě rychtář Jíra, syn rychtáře Martina kostelníka (příjmení ještě neexistovala). Panství po smrti Adama Herzána zdědili jeho synové, kteří však upadli do podezření, že podporovali odboj českých stavů proti králi a tak spěšně prodali celé panství roku 1622 Karlu Eusebiu z Lichtensteina. Lichtensteinové panství drželi až do zrušení poddanství v roce 1848. Na čermenské rychtě je roku 1623 uváděn rychtář Václav vejprachtickej (pocházel z Výprachtic). Rychtářem byl plných 43 roků až do roku 1666.

Rok 1643 byl pro čermenské věřící katolického vyznání významný, neboť v Čermné byl ustanoven katolický kněz. Pro zpustlost fary řídili čermenskou farnost faráři z Ústí nad Orlicí, později z Jablonného nad Orlicí. Až po opravě fary kolem roku 1671 sídlí faráři již na čermenské faře. Tehdy po třicetileté válce v roce 1651 podle soupisu víry žilo v Čermné pouhých 287 zdecimovaných obyvatel v 70 obydlených domech. Lichtensteinové začali v roce 1700 stavět své nové reprezentativní sídlo - zámek - na vrchu u Rudoltic. Pro několik požárů však zaniklo a do současné doby zbyla z něho jen jedna nárožní věž.

V Čermné roku 1720 rychtář Václav Výprachtický postavil novou dřevěnou patrovou rychtu se šenkem a sálem, krytou šindelem. Dědičná rychta však pro dluhy v roce 1736 propadla vrchnosti. A ta ji přidělila do nájmu Pavlu Urbanovi z Horních Heřmanic. V době, kdy končí úřad rychtářský rodu Urbanů v roce 1794, měla Čermná 350 očíslovaných domů v nichž žilo kolem 2 500 obyvatel.

V roce 1850 se z Čermné vystěhovalo, hlavně do USA, na 1 000 občanů. Pozvolný všeobecný hospodářský rozvoj v Rakousko-uherské monarchii se promítl i do rozvoje naší obce. O tom svědčí i to, že Čermná v roce 1873 byla povýšena na městys a i přes vystěhovalectví měla již kolem 3 000 obyvatel.

Čermná i přes několik předchozích snah občanů z horní části Čermné se přece roce 1935/6 rozdělila vlivem rozdílného vyznání na dvě samostatné obce: Dolní Čermnou s katolickou farou a kostelem sv. Jiří s převážně katolickým obyvatelstvem a Horní Čermnou s evangelickými obyvatelstvem s evangelickou farou a kostelem.

Dolní Čermná byla rozdělena ještě jednou v roce 1938, a to za německé okupace. Od splavu rybníka nahoru připadla Dolní Čermné do Sudet a dolů do protektorátu Čechy a Morava. V roce 1945 se obě obce vrátily do svých původních hranic.

V současné době má Dolní Čermná 1 350 obyvatel a 442 domů

Prameny:  700 obce Dolní Čermná